Kronika první republiky 1921
Abstrakt
Spoluautorem je Jaroslav Moravec, který uspořádal numismatickou část. Neklidné poměry ve střední Evropě v roce 1921 popisuje čtvrtý díl cyklu, vydávaného společností Český dukát, ve své reprezentativní publikaci.
žánr | numismatika, historie |
první vydání | 2021 |
počet stran | 216 |
nakladatel | České dukáty |
edice | Kronika první republiky |
vazba | pevné desky, vázaná |
formát | 340x400 mm |
Anotace
Byl to rok, kdy definitivně zanikla myšlenka na Podunajskou federaci, hlavně díky odporu Eduarda Beneše, tehdejšího ministra zahraničí ČSR. Také proběhl opakovaně neúspešný pokus Karla I. "uklidnit" situaci v Maďarsku návratem na uherský trůn. Vznik KSČ, pozemková reforma, Edvard Beneš jako premiér a ministr zahraničí současně s politickým protivníkem Antonínem Švehlou v zákulisí. Některé z událostí pořád neklidného poválečného roku.
Ukázka z knihy
Tři roky po válce rostla mezi západními velmocemi nespokojenost se vzájemnými vztahy nových států, vzniklých ve střední Evropě. Bylo zřejmé, že prostor mezi Německem a sovětským Ruskem se mírovými smlouvami nepodařilo zkonsolidovat. Nástupci rakousko-uherské monarchie předváděli všechno nožné, jen ne dobrou vůli se mezi sebou dohodnout. V Paříži a hlavně v Londýně rostla nostalgie po časech, kdy nebylo nutné jednat ve střední Evropě s deseti, ale stačilo poslat pro jednoho. Dalo se dohodnout. Pokud spolu nové státy rovnou neválčily, potom jejich zeměmi zmítaly aspoň revoluce. Zrod národních států nepřivodil větší toleranci mezi nimi, ale zmnohonásobil počet nejrůznějších národnostních menšin. Když k tomu přistoupil fakt poválečné hospodářské krize, bylo jasné, že vize velmocí o „sanitárním kordonu“ malých, ale stabilních a vitálních demokracií zůstane nenaplněným snem.Odtud byl už jen krok k představě, nešlo-li by tento vývoj zvrátit nějakým novým kompromisem. Návrat k monarchii si ve střední Evropě dokázal představit málokdo. Sny o obnově Rakouska-Uherska v nějaké demokratičtější, rozumělo se, že republikánské podobě, si naopak na počátku roku 1921 připouštěl z evropských státníků leckdo. Uvažovali o ní především Britové, kteří se báli posilování bolševického vlivu v Evropě. Leninova říše naštěstí trpěla vnitřním rozkladem. Ukázalo se, že nový režim nedokáže zajistit ani ty nejzákladnější potřeby obyvatel, ve všech koutech říše hrozil hlad, což bolševikům prozatím bralo chuť angažovat se v cizině. Pokud by však sovětské Rusko zkonsolidovala síly a napřelo je do Evropy, kdo by je zastavil?