Slovensko 30 let poté
Na přelomu let 1992/1993 zanikl společný česko-slovenský stát. Od té doby se říká, že vztahy občanů obou států jsou lepší než kdykoliv v minulosti. Víme dnes ale jedni o druhých dost? Neplatíme za oddělení větší vzájemnou lhostejností?
žánr | moderní dějiny |
první vydání | 2022 |
opakovaná vydání | 2023 |
počet stran | 256, 16 str. obrazové přílohy |
nakladatel | Práh |
vazba | vázAná, měkké desky |
ISBN | 978-80-7252-949-0 |
EAN | 9788072529490 |
formát | 130x200 mm |
Anotace
Tato kniha dovádí dění na Slovensku do srpna roku 2022, do pádu vlády a před předčasné volby, po nichž sestavoval vládu Róbert Fico. Nám Čechům by nemělo být jedno, jaký směr naberou události na Slovensku. Ve střední Evropě hrozí, že minimálně na několik let může pohasnout další demokracie. Sotva by to zůstalo bez vlivu i na dění v Česku, a to i v případě, že bychom sami měli tu nejschopnější a nejdemokratičtější vládu na světě.
Ukázka z knihy
Moje květnová „čtecí“ cesta v roce 2021 po Slovensku byla právě v polovině, načínal jsem její třetí týden. Už jsem si zvykl, že skoro každý, s kým se dám do řeči, mi vypravuje, že slovenská společnost je rozdělená – a že skoro každý to své rozdělení popisuje jinak. Ale nečekal jsem to, co mi na mou základní a schválně banální otázku „Jak se vynacházíte v téhle době?“ odpoví krásná dvacetiletá dívka, vysokoškolačka z Nitry. „Jsme generace smutných lidí. Ztratili jsme naději. Náš stát nemá budoucnost a my v něm už vůbec ne. Jaký život nám tahle společnost nabízí? Abychom chodili do práce, vydělávali peníze a nakupovali věci. Ale proč? Neznám okolo sebe skoro nikoho, kdo by žil ve vážném vztahu, plánoval založit rodinu. I ten, kdo se pokouší zabít čas zábavou, zjistí nakonec, že se pohybuje v kruhu.“ Vyrazilo mi to dech, slyšel jsem to tehdy poprvé. Později ještě víckrát, nejsilnější byl ale první dojem. Dlouho mi to u těch plus minus dvacetiletých lidí přišlo nepochopitelné. Vždycky jsem si myslel, že jde o věk, kdy vnitřní síla v člověku přemáhá všechno okolo. Že na realitě, ať je jakákoli, vlastně moc nezáleží, protože to vnitřní „tady jsem a chci žít“ všechno přebije. Snažil jsem se tedy aspoň nespadnout do trapné role člověka, který dodává chuť do života někomu, kdo je o dvě generace mladší.