Zátiší s hozenou rukavicí * Still life with thrown gauntlet
Abstrakt
Grafik Michal Cihlář (1960) je považován za průkopnickou osobnost českého moderního linorytu. Že linoryt je navzdory své primitivní technologii skutečným rájem neomezených tvůrčích možností, to si uvědomil roku 1980.
| žánr | umění |
| první vydání | 2022 |
| počet stran | 136 |
| nakladatel | Kant / Západočeská galerie |
| ISBN | 978-80-7437-364-0 |
| EAN | 9788074373640 |
| formát | 240x280 mm |
Anotace
Koncem 80. let už měl Cihlář brilantně vypracované vlastní postupy pro mnohobarevné soutisky. Některé grafické listy jsou více než dvaceti barevné, výjimečně najdete i soutisk ze 42 barev. Grafiky dodnes tiskne výhradně ručně, bez tiskařského stroje, většinou jen v nákladu několika exemplářů. V polovině 90. let začíná od barevných soutisků přecházet k linorytům kolorovaným a své černobílé linoryty pečlivě vybarvuje běžně dostupnými anilinkami. Zejména knižní a novinové ilustrace jsou svým náměty i provedením nezaměnitelné. Na přelomu tisíciletí svými linoryty vytvořil také originální image Pražské ZOO. Za svůj přínos na poli volné a užité grafiky obdržel v roce 2002 prestižní Cenu Vladimíra Boudníka.
Ukázka z knihy
Co znamená ta hozená rukavice v názvu výstavy? Ta rukavice se váže ke známému rčení z dob rytířských dobrodružství. Líbí se mi ta představa, že jako autor uceleného díla ji hodím doprostřed galerie a kdokoliv z návštěvníků výstavy ji může zvednout a přijmout tak mou výzvu k dialogu o tom, jak já chápu umění. Že mé grafiky nemusí napoprvé oslovit úplně každého, tomu rozumím, ale díky té rukavici jsme, myslím, na dobré cestě. Někdy totiž stačí málo, podívat se na grafický list opravdu zblízka, dotknout se prsty poryté matrice nebo nahlédnout do pracovního zákulisí. To pomyslné zvednutí rukavice může novým zážitkem obohatit nejen mého diváka, ale i mě. A pokud někdo mou výzvu nepřijme, může rukavici bez výčitek klidně odložit v šatně. Já s každou svou výstavou znovu a znovu usiluji o to, aby mé výtvarné vnímání současného umění bylo nejen vřele přijato, ale i dál šířeno. Nejsmutnější věc, která by se mi mohla stát, by byla, kdybych svou prací vůbec žádnou reakci nevyvolal. Proto se snažím, jak už jsem říkal, aby mé grafiky byly vždy, vedle zvládnutého řemesla, i něčím trochu dráždivé, aby byly prostě diskutabilní. Třeba nepochopitelnou pracností. Nebo tím výběrem tématu.Věřím, že netečnost galerijních návštěvníků mi nehrozí. Nabízím přece dost silné téma. Zátiší! Výstavu prostě chápu jako můj další soukromý souboj s děsivou globální vjemovou přesyceností.