Zlínská zrcadla * Mirrors of Zlín

Anotace

V devíti kapitolách je popsána historie, zvyky, regionální zvláštnosti, náboženský život dnes již průmyslového, ale do konce 19. století chudého a zapadlého města. Osada, zmiňovaná v roce 1322, později městečko, zaniklo nástupem průmyslu. Nejdříve sirkárna barona Brettona, potom obuvnické imérium sourocenců Baťových (od roku 1894). Paradoxně byl průmyslový rozvoj založen nejen na podnikatelské genialitě sourozenů Baťových, ale také na jeho odlehlosti a lidech zvyklých na tvrdou práci.

Ukázka z knihy

Podobně jako se v Bibli vypráví, že nejlíp bylo Adamovi a Evě už na začátku, tak i stará zlínská pověst praví, že „Ráj už byl“. To nejlepší a nejkrásnější město prý totiž na místě pozdějšího Baťova i dnešního Zlína existovalo už kdysi, před dávnými časy. Bylo mnohem krásnější a výstavnější než Zlín pozdější, o jeho podobě cosi naznačuje jméno, jaké mu lidé dali: Zlaté jablko. Kdo by si v takovém městě nepřál žít? Něco se potom ale asi stalo. Něco se v tom městě pokazilo. Dnes po něm už není nikde ani památky. Samo se nabízí k poznávání. Ač odlehlé, leží v centru: v průsečíku, kde se odjakživa stýkají a potýkají tři mocné moravské vlivy: jak Hané, tak i Valašska a Slovácka? Z nebe je vidět, jak to město z tří stran obklopují kopce, od Hostýnských vrchů na severu přes ty Vizovické na východě až k Bílým Karpatům na jihu. Na čtvrtou stranu, k západu, se pohled otevírá do nížiny. Není to jen město solitér, ale je centrem kraje, k němuž patří další místa, která stojí za návštěvu. Vizovice. Valašské Klobouky. Slavičín. Brumov-Bylnice. Nebo lázně Luhačovice. To všechno jenom namátkou. A v tom průsečíku krajů a významů tedy jednoho dne vzniklo město. Ze začátku spíš městečko. Oppidum. Ničím nepřipomínalo ráj. Nejstarší historická zpráva o něm, z roku 1322, říká, že se jmenovalo „Slyn“.